Turistický oddíl mládeže Kňouři

Stoupání na horu

(Aneb proč sbíráme odborky a jiné odznaky)

Daleko na vyprahlém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin, a tak všichni chlapci ze vsi toužili, aby se o to mohli pokusit.

Jednoho dne jim náčelník řekl: „Nu tak, chlapci, dnes se můžete všichni pokusit na tu horu vylézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko, jak dokážete. Až budete unaveni, vraťte se, ale každý z vás mi přinese větvičku z toho místa, kam až došel.“

Vydali se na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí až na vrchol. Ale brzy se loudavě vrátil tlouštík a vztáhl k náčelníkovi ruku, v níž držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl: „Milý hochu, ty ses vůbec nedostal k úpatí hory; ani jsi nepřešel poušť.“

Později se vrátil druhý chlapec. Přinesl šalvějovou snítku. „Došel jsi na úpatí hory,“ řekl náčelník, „ale vzhůru jsi nešplhal.“

Další hoch měl větvičku lindy. „Dobře,“ řekl náčelník, „ty ses dostal až k pramenům.“

Později přišel další chlapec s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, usmál se a řekl: „Ty jsi šplhal vzhůru; dostal ses až k prvnímu kamenitému srázu.“

Odpoledne dorazil hoch s cedrovou snítkou a stařec řekl: „Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory.“

O hodinu později přišel hoch s borovou větvičkou. Tomu náčelník řekl: „Výborně! Ty jsi vyšplhal až ke třetímu pásmu, měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu.“

Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vytáhlý krásný chlapec vznešené povahy. Přicházel k náčelníkovi s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily: „Můj otče,“ řekl, „dostal jsem se tam, kde nebyly žádné stromy – neviděl jsem žádné větvičky, ale spatřil jsem Zářící Moře.“

Také starcova tvář se rozzářila, když slavnostním hlasem říkal: „Poznal jsem to! Když jsem ti pohlédl do tváře, poznal jsem to. Ty ses dostal až na vrchol. Nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích, zvoní to v tvém hlase. Pocítil jsi nadšení, můj hochu, viděl jsi nádheru hory.“ (E. T. Seton)

Pamatujte na to, Kňouři!

Odznaky (odborky a zkoušky), které nabízíme za vykonané činy, nejsou „ceny“ – jsou to důkazy toho, co jste vykonali a kam jste až došli. Jsou to pouhé větvičky nasbírané po cestě, které vám mají ukázat, jak daleko jste se dostali při stoupání na horu.

A jaké odznaky můžeš získat?

Zde je seznam odznaků, které nosíme na našich krojovkách. Jsou to odznaky které již někteří získali a proto je také dobré se s nimi seznámit, abychom měli představu čeho ostatní dosáhli a čeho můžeme dosáhnout i my.

Takže začněme od začátku:

1) Každý člen nosí na krojovce na levém rukávu domovenku (T.O.M. BRNO 0439) a odznak oddílu (pavéza se znakem 4-násobného ohně - vyznání našeho oddílu).

2) Na pavéze se nosí max. 3 proužky - doba členství v oddíle - 1-3 roky = 1-3 žluté proužky, 4-6 let = 1-3 zelené proužky, 7-9 let = 1-3 fialové proužky , 10-12 let = 1-3 modré proužky a 13-15 let v oddíle = 1-3 červené proužky, poté už se uděluje pouze jeden zlatý pruh.

3) Ten nejdůležitější odznak jež se nosí nad levou kapsou je slibový odznak - symbol čtyřnásobného ohně s podkladem dle hodnosti. Dostane ho pouze takový člen, který slavnostně slíbí věrnost oddílu a jeho zákonům. Odznak se nosí nad levou kapsou. Systém barev je tedy stejný: žlutá - Medvíďata, zelená - Nezmaři, fialová - Podrádci, modrá - Vedoucí a rádci, červená - Hlavní vedoucí.

4) Vedle slibového se nosí odznak Ostražitosti (psohlavec), zkouška pro starší 12 let.

5) Zvláštním odznakem je Rudé srdce. Vlastní ho pouze asi 3 členové a je odznakem nejcenějším. Uděluje se za záchranu lidského života.

6) Na a nad pravou kapsou se nosí odznaky turisticko-tábornické zdatnosti členů. Pro mladší 12 let jsou tu zkoušky jejich celkové bystrosti. Je to levé a pravé oko Medvíděte (hvězdy). Pro starší 12 let jsou to zkoušky Bronzové, Stříbrné a Zlaté stopy.

7) A na pravém rukávu se nosí odborky. Značí různou odbornost k mnoha zájmovým činostem, zkoušky jsou to opravdu těžké a o to cennější. Příklady jsou třeba Střelec, Levá ruka, nebo Zdravotník.

 Odborky:

Jak jsi si na schůzkách už určitě všiml, na nástěnce v klubovně se nám objevily odborky. Co to je?

Odborky jsou zkoušky, které dokazují, že jsme v něčem skutečně dobří. Každá zkouška má své podmínky a někoho, kdo zkontroluje, že v dané oblasti jste opravdovými znalci. Některé jsou jednodušší a některé těžší, ale odborku nezíská jen tak každý. Nosíme je na pravém rameni na krojovce, abychom mohli navzájem vidět, kdo co umí. Zatím máme jen malou skupinu odborek, která se ale postupně víc a víc rozrůstá.

Konkrétní odborky budou v blízké době doplněny, ale jsou k vidění na nástěnce v klubovně.